Elyoská dobrodružství – díl.1
Je krásné letní odpoledne. Slunce stojí vysoko nad eltnenskou pouští, vzduch se nad zemí vlní horkem, vše co může vyhledává stín palem. Jen malá sorcerka se rozhodla, že si nasbírá byliny na výrobu lektvarů a léků. Vydala se pouští směrem k observatoři, tam si může nasbírat bylin, co jen unese. Bratr ji sice varoval, že v okolí přepadají Elyosany nepřátelé z Asmodie, ale ona se nebojí, ráda chodí sama, může se tak v klidu kochat krásou okolní krajiny, může přemýšlet a snít. A tak jde s hlavou v oblacích z Gollden Bouch Garrison kam doletěla místním ayrotaxi. Přemýšlí o svém Artim, co podniknou, až se vrátí z výpravy do Heroinu, kam jej poslal Fasimedes. Chce být s ním, těší se na jeho společnost. Je vždy v jeho blízkost šťastná.
Skoro si nevšimla, že se za zády v dáli objevil veliký vír písku a tato bouře s blíží stále víc k ní. Zastavila se na kopci, kde jsou staré rozvaliny, pozůstatky někdejšího krásného domu. Rostou tu keře fess fiberu a tak se tu chce chvíli schovat ve stínu před žárem a natrhat si byliny. A přitom spatří blížící se písečnou bouři. Co teď, kam se schovat? Najednou ji blesklo hlavou, že kousek odtud je veliká jeskyně se vstupem do Kyola Templu. Tam se může schovat a přečkat v klidu bouři, je to malý kousek, proto přidává do kroku a poslední část cesty již běží, aby se stihla schovat do bezpečí. V jeskyni je chládek a ticho.
Posadila se na schody u chrámu a odpočívá.
Když se bouře uklidnila, rozhodla se že bude pokračovat ve své cestě a vydává se směrem k observatoři. Jde do kopce soutěskou, již je skoro u cíle. Najednou si všimne stínu. Nějaký muž ji doběhne a zastoupí jí cestu. Je veliký v černé zbroji. Vidí mu jen do rudých očí, které na ni hledí z pod přilby. Ach teprve teď si uvědomí, že to je Asmodian. Odskočí od něj, zalistuje v knize a sešle na sebe magický štít. Stíhá to na poslední chvíli, Asmodian na ni zaútočí svým mečem. Magický štít jej odrazí, a Ameli může seslat v krátkém sledu několik svých ohnivých kouzel, které jej v útoku zastaví. Sesílá na něj spánek a ten jí dává čas připravit silnější kouzlo a Asmodiana zabít. To se jí daří, a ona si myslí, že má již vyhráno. Ale není to tak. Najednou ucítí prudkou bolest v zádech, jak jí zraňuje dýka . Je překvapená. To nečekala. Asmodianský assasin má navrch, bodá ji podruhé a ona ztrácí síly. Myslí si, že je to její konec. Assasin ale najednou mrtev padá k zemi vedle klečící Ameli. Z posledních sil se otočí a vidí nad sebou stát svého bratra. V jeho tváři se odráží strach o ni, ale i zloba z toho, že ho neposlechla.
Bratr zjišťuje jak moc je zraněna a začíná ji svými kouzly léčit. Tkáně se zacelují a Ameli získává od bratra novou životní sílu. Ted‘ jen čeká, že ji bratr začne hubovat. Ale on mlčí. Zvedne ji, jednou rukou ji podepírá v chůzi a ve druhé ruce nese svou bojovou hůl a její koš s bylinami. Stoupají soutěskou a blíží se k observatoři. Rychle do bezpečí, možná že je tu těch Asmodianů víc. Z kopce observatoře k nim běží štíhloučký mladík. Na zádech má luk. Vždyť je to Artin. Jak to, že tu je.
,, Jste v pořádku, už jsem se o vás bál?“
„ Jak to že tu jsi? Neměl jsi být v Heironu?“
„ Však jsem tam byl, ale tvůj bratr mě volal, že nejsi doma, že je nad Eltnenem písečná bouře a tak jsem se rychle vrátil a vydali jsme se tě hledat.“ vysvětluje .„ Co tě to napadlo. Je to tu nebezpečné pro samotnou dívku. Doufám, že jsi jí už vyčinil Alatre.“
„ Jako bys neznal mou sestru, tady nic nepomůže, už nic ani neříkám.“ Mávl rukou Al a usmál se. „ No hlavně že jsem přišel včas. Asmodiani si ted nějak moc troufají a rozlézají se po našem Eltnenu. Půjdu to nahlásit velení, něco se s tím už musí udělat. A ty mi sestru ohlídej.“
Al se pomocí svitku teleportoval do Sancta a nechal je o samotě.
Artin měl chuť ještě Ameli pořádně vyčinit, ale místo toho jí vtiskl na tvář polibek. Tak pojď, ty neposlucho,“ mrkl na ni okem, vzal ji za ruku a vedl do bezpečí observatoře. Ameli raději mlčela a následovala Artina. Bylo to v této době asi nejrozumnější, co mohla udělat. Také věděla , že ji teď bratr Al ani Artin samotnou asi už nikam dlouho nepustí. Moc se o ni báli.
Forteska – díl 2.
Přichází večer. V Sanctu se stmívá. V zapadajícím slunci vypadají budovy honosněji a vznešeněji. Na bílém kameni, ze kterého je většina budov postavena, se odráží červánky a vykreslují na zdech bizardní obrazy. V úzkých uličkách a zákoutích se již zabydluje tma, která za chvíli zaplní celé město. Ulice hlavního města Elysie se vylidňují. Lidé spěchají do svých domovů. Někteří jedou do Dyonízovy taverny, kde to žije nočním životem a kde se elysané rádi baví. Dostane se tu výborné jídlo i pití, a ani blízkost pirátské lodi na tom nic nezmění. Vždyť je dobře střežena. V ulicích teď potkáme hlavně městské stráže ve zlatém brnění, které pravidelně procházejí městem a hlídají noční klid elysanů. Ale ne všichni se schovali do svých domovů. V parku u hlavního náměstí se na trávníku baví skupina mladých lidí. Debatují, vypráví si zážitky ze dne, probírají situaci na bojištích, kde se dnes střetli s asmodiany. Hrají na kytary a zpívají, tančí. Okolo pobíhají a hrají si jejich ochočení mazlíčci. Je tu pohoda, o kterou je nouze ve vzdálených částech Elysie, kde právě útočí nepřítel. Opodál za rohem stojí Alatrist, mládež o něm neví, nechce být zpozorován. Chce být sám. Pozoruje skupinku na trávníku a hlavou se mu honí myšlenky. Zasní se. Jeho oči přitahuje krása zapadajícího slunce. Je tu takový klid a mír. Tak na něj vždy působí Sanctum, když se sem vrací z ruchu bojišť. Velmi by si přál, aby tak bylo všude, kam se vydá po Elysii, nejen v Sanctu, za to by byl ochoten položit i svůj život. Celý týden jezdí z místa na místo a hledá suroviny. Chce sobě, Ameli a Artinovi vyrobit nové , lepší šperky. A tak ve volných chvílích mezi boji kutá nerosty a vyrábí polotovary.
Ještě chvilku pozoruje dění v parku, ale pak se probudí ze zadumání a jde do dílny. Cestou si ještě vzpomene na to, jak jej nedávno rozčilila Ameli. Vydala se sama do Eltnenu k observatoři na byliny a málem na to doplatila svým životem. Ještě, že ji včas našel a zachránil. Proto také chce, aby měla kvalitní, silné, ochranné šperky. Chtěli by se také vypravit na Balaurova služebníka – mocného Storma. A to chce také dobrou výbavu. Připravuje si zlaté plátky, mithril a drahokamy. Chystá se do práce, dnes vyrobí náušnice. Je tu teď v dílně ticho a klid, večer se mu tady dobře pracuje.
Najednou se do ticha dílny rozezní hlasitý tón. Volá jej přítel z legie.
„Alle, potřebujeme tě. Čekáme tě v Reshantě.“
„ Co je, co potřebuješ?“
„Rozhodli jsme se obsadit asmodianskou pevnost v Reshantě, je teď na to ten pravý čas, vše je připraveno, čekáme jen na tebe.“
„Dobře, hned tam budu, jen si musím skočit pro zbraň, nejsem doma, ale v dílně.“
„Dobře, Čekáme na tebe na základně.“
Alatrist zanechal práce, seběhl přes most dolů ke svému domu. Ameli právě vaří večeři. Nebude ji znepokojovat, určitě by chtěla jít s ním. Jen ať je doma. Po tom, co se stalo, nemá chuť ji s sebou brát. Potichu, aby jej nezpozorovala, se natáhl pro svou bojovou hůl, popadl kabát a vyběhl před dům. V běhu si zapíná svůj červený kabát a nasazuje si rukavice. Snaží se běžet k teleportu co nejrychleji, nechce, aby na něj dlouho čekali. Teleportuje se do nejbližšího Verteronu. Potom roztáhne své perutě a vletí do verteronské abyss brány. Na základně stojí čtveřice přátel ze Zlaté armády. Upravují si brnění, kontrolují zbraně. Templář Torr stojí uprostřed a všechny převyšuje svou mohutnou silnou postavou, zvětšenou ještě mohutným zlatým brněním. Mává svým mečem a ukazuje, jak zatočí s asmodianskou stráží. Vedle něj stojí clerik Minotaur, vždy klidný a nad věcí. Clerička Eliska pozoruje svůj vzor a poslouchá, co ji Minotaur radí pro nastávající boj. Poslední je maličká assassinka. Je v legii nová a na takové akci je poprvé. Obsadit asmodianskou pevnost nebude nic lehkého. Pevnost je dobře hlídána, střežena guardy, kteří okamžitě útočí a střílí ihned na cokoli, co je z Elysie. Poslední kontrola zbraní, lektvarů. Alatrist všem přítomným dává silná ochranná kouzla, která zná jen on a nahazuje také své mantry, které jim mohou pomoci v boji.
„Připraveni ?“ ptá se Minotaur.
„Ano.“
,,Tak vpřed.“
Teleportují se do elyoské pevnosti Asteria, která je nejblíže té asmodianské Miren. Vzlétají do prostoru. Pod sebou vidí žhavou kouli core. Na jejich bělostných křídlech se odráží rudá atmosféra Reshanty. Snad to není předzvěst něčeho horšího. Minotaur je neomylně vede před asmodianskou pevnost. Obhlíží situaci. Nyní je čeká nejtěžší úkol – proběhnout pevností k hlavnímu strážci. Toho musí porazit, aby byla pevnost jejich. A tak ,, go,, – běží jak jen nejrychleji mohou, nebudou se zdržovat bojem se strážemi na hradbách a v bráně, chodbách pevnosti. Musí to zvládnout proběhnout, je to nejrozumnější řešení. Clerici, jak to jen jde, doléčují utržené rány, které jim způsobují asmodianské střely. Ale jde to dobře. Stále dolů, hlouběji se noří do pevnosti, až doběhnou úplně na dno do největší místnosti – zde stojí mohutný asmodianský strážce pevnosti. Toho musí porazit. Tyčí se nad nimi, je několikrát vyšší než oni, mohutný, silný s roztaženými křídly a velikým mečem. Je možné jej porazit?
Torr na něj koukne a už si připravuje svůj štít – on bude první, kdo schytá rány. On jej bude na sebe lákat a udržovat jeho pozornost. Je jedním z nejsilnějších a nejlepších bojovníků legie. Jeho zlaté brnění se zatřpytí, jak Torr vybíhá na strážce :
,, Taak mě pusteeee na něj!“
Zahuláká a už běží a sráží se se strážcem. V tom okamžiku vybíhá také Alatrist – dnes nemusí léčit, jsou tu dva clerici. A tak se může věnovat boji. Sesílá na strážce své první kouzlo a na chvíli jej omračuje. Oba clerici stojí opodál a starají se o zdraví obou bojovníků, kteří už utržili první rány. Torr se ohání štítem a mečem, Alatrist svou holí a kouzly, také jim pomáhá mladá assasinka, co jí síly stačí. Pokud to jde i clerici přiloží ruku k dílu. Nejdůležitější je ale udržet spolubojovníky zdravé. Některé rány guarda jsou opravdu drtivé. Začíná se jim dařit. Jsou dokonale sehraní. Pomalu skupinka 5 elyosanů ukrajuje ze života obrovského strážce. A on pomalu, ale s jistotou, ztrácí své síly. Nakonec se hřmotem padá k zemi a rozpadá se na kousky.
,, Pevnost je naše “, zahřmí Torr. ,, Pro slávu Elyosu!“ dodávají ostatní.
Všichni si oddechnou, sednou si a nabírají síly na cestu zpět. Jsou na sebe hrdí. Unavení, vyčerpaní, ale šťastní, odlétají domů do Sanctumu.
Ráno je volá k sobě Fasimedes.
Pětice bojovníků Zlaté armády dostává od velitele pochvalu a zlaté medaile.
Dne 16.05.2011
Napsáno pro legii Zlatá armáda (Golden army – Aion Soul)