Příběh Nikolase
1. kapitola
Nikolas dokončil studia a výcvik elitního lékaře a byl odvelen ze Sancta, kde dosud bydlel. Byli to dlouhé měsíce tvrdého výcviku. Od doby, kdy se rozhodl, že se stane elitním lékařem jednotek elyos, se skoro nezastavil. Prvotní výcvik byl snadný, ale to co pak následovalo, když jej velmistr Jucleas přijal do řad daevů a byl umístěn do nejlepší jednotky města, to se nedá ani popsat. Tvrdá denní dřina, hodně učení, mnohdy dlouhé hodiny bdění nad knihami nebo na misích, kde jej vedli ti nejlepší mistři. Učil se léčit každé zranění, porozumět různým jedům a naučit se je odstraňovat z těla, učil se léčit hluboké rány způsobené sečnými zbraněmi i šípy luků, viděl mnoho zranění způsobené nejen člověkem ale i zvířaty a hlavně balaury, kteří sužují celý svět Atreia. Nechápal, proč se obě země nespojí a neporazí tyto ošklivé a zlé bytosti a místo toho se denně bijí mezi sebou. On raději léčil než bojoval, ale mnohdy musel i on sáhnout po své zbrani, kterou nosil bud na zádech nebo u pasu. Byli dny kdy to bylo naprosto nezbytné. Naučil se bojovat. Při tom poznal všechny kouty elysie, naučil se znát mapy a málokdy zabloudil. Narodil se v Poetě v malé vesničce Akkarouin, poznal lesy a hory Verteronu, písečné pouště a bažiny Eltnenu, džungle, hřbitovy a doly Heironu a horoucí a spálený Theobomos. Jeho tělo zešlachovatělo tvrdým tréninkem a zhnědlo od pálícího slunce Theobomosu nebo Eltnenu., kde trávil mnoho času při plnění misí na které byl poslán velitelem Sancta Fasimedesem . Vždy se vrátil a vracel se zocelenější a pevnější, nemohlo jej nic překvapit. A tak dokončil studia. Završil je velmi tvrdými zkouškami před zraky nejlepších daevů a vůdců Elysie a samozřejmě před zraky lady Yustinel, která se měla stát jeho patronem a provázet jej v duchu po zbytek jeho života. Zkoušky složil s vyznamenáním, jako jeden nejlepší.
A tak byl přijat do řad elitních daevů.. Jako nejlepší student dostal od Fasimedese nová krásná křídla třpytivá a bělostná ozdobená nitkami zlata. Vyrobil si mnoho lektvarů na nadcházející bitvy a také navštívil své rodiče v Poetě, které tak dlouho neviděl. Byl připraven. Nakonec jej odveleli do Inggisonu, kde byl umístěn do elitní inggisonské jednotky. Měl na starosti zdraví spolubojovníků, kteří hlídali vstup do Inggisonu, obléhali dvě spodní pevnosti a strážili u vchodu do Silenternského kanonu, kudy nejvíce přicházeli nepřátelé. Tady se hodně bojovalo, byly tu i skupiny balaurů, kteří tu ničili zemi a napadali elysany. Igngnison byl nejtěžší oblastí – bránou pro nepřátele Elysie.
V Inggisonu jej přijal velitel města Versetti a také se zastavil u velmistra řádu Kaisinel´s Outremuse. Zrovna si vybaloval věci na ubytovně, když uslyšel řev Agelostose:“ Nástup , jdeme do akce. Objevili jsme na Hanarkandu asmodiance. Naklepem jim pěkně zadek.“ Bylo vidět, že jej těší, že s něco děje a že se bude moci ukázat jaký je bojovník. Nikola se usmál, to nebylo jeho předností, on se spíše vychloubal svým léčícím umem, a byl hrdý na to, že dokáže udržet skupinu na živu a bezpečně ji provést nebezpečím. Rychle sebral brašnu, štít a kladivo a vyběhl na nádvoří, kde se už shromáždila jednotka připravená vyrazit. Vznesli se na křídlech a zamířili Scar kaňonem do Soteria Sanctunaty a potom do Temple of Scales. Tam někde je čekala bitva.
Napsáno 2013