Kapitola 17 – Špatný skript Část 2
Meng Mo byl nicméně děsivý v tom, že se specializoval na vyvolání nejhlubšího teroru z lidského srdce, vzteku, bídu a ničení psychologické obrany lidí. Kdyby to byl Luo Bing He potom, co aktivoval své boží triky, by se i deset tisíc Meng Mo dohromady rovnalo v jeho očích jen maličkým slůňatům. Ale Luo Bing He, jehož démonická krev se ještě neprobudila, byl uvězněn uvnitř říše snů a jeho temných vzpomínek. Viděl jen svou bezmocnost.
Najednou se scéna z uličky stala zkreslenou a proměnila se v jinou scénu.
Shen Qing Qiu si myslel, že to není dobré, druhá smrtící rána bez času na přípravu!
Byl to velmi starý a polorozbořený dům. V domě byla jen jedna postel, křivý malý stůl, malá dřevěná lavice. Místnost byla spoře osvětlená olejovou lampou.
Na posteli ležela stařena v roztrhaných hadrech. S velkým úsilím se snažila podepřít, ale od začátku do konce toho nebyla schopná. Něžný Luo Bing He, starý něco málo přes deset let, tuto ženu podepřel. Kolem krku jí visel přívěšek z nefritu. Luo Bing He úzkostlivě řekl: „Mami, proč vstáváš? Neříkal jsem ti, že je v pořádku, když odpočíváš?“
Žena zakašlala a řekla: „Ležení ničemu nepomáhá… Mohla bych rovnou vstát a vyprat oblečení.“
Malý Luo Bing He řekl: „Už jsem to vypral. Matko, lehněte si a počkejte, až připravím lék. Můžete pracovat, až si ho vezmete a zlepší se vám zdraví.“
Tvář té ženy byla popelavá, její nemoc dlouho neléčená, zbývalo jí málo času na život. Usmála se a pohladila Luo Bing Heho po hlavě. „Bing He je tak sladký.“
Malý Luo Bing He zvedl tvář, přinutil se usmát a řekl: „Matko, co chcete jíst?“
Žena řekla: „V těchto dnech mám méně a méně chuti k jídlu.“ Odmlčela se a pak váhavě řekla: „Naposledy, přála bych si ochutnat zbytky z kuchyně, které mladý pán nedojedl. Zajímalo by mě, jestli jsou v kuchyni ještě nějaké zbytky.“
Malý Luo Bing He energicky přikývl a řekl: „Matko, půjdu se zeptat!“
Žena ho znovu a znovu varovala: „Jen se zeptej. Pokud tam nikdo nebude pak jen vezmi něco lehkého třeba polévku. Určitě naplní žaludek, bude to v pořádku. Nežádej kuchaře o nic jiného.“ Luo Bing He to ženě slíbil a vyběhl z domu jako vítr. Žena chvíli ležela, ale později vzala z pod polštáře jehlu a nit a začala vyšívat.
Světlo lampy v chatrči pomalu mizelo. Zatímco Luo Bing He měl jasno, natáhl ruku a snažil se něco uchopit. Shen Qing Qiu ho chytil za ruku a důrazně řekl: „Luo Bing He! Podívej se pozorně, toto není tvá matka. Už nejsi to bezmocné dítě, které může jen nést to ponížení!“
Jedna z věcí, která dělala noční můru ještě víc smrtící, byla ta, že čím více se uvězněná osoba snažila, tím větší škody to dělalo v její mysli. Způsob, jakým byl Luo Bing He právě teď extrémně nestabilní, byl velmi škodlivý pro jeho ducha. Další věc, kterou jste si museli pamatovat, bylo to, že byste neměli určitě napadat „lidi“, kteří se objevují ve vaší říši snů.
Každý „člověk“ byl vytvořen z vlastní mysli a vědomí hostitele říše snů. Jakmile na něj zaútočíte, bude také útočit na váš vlastní mozek. Bylo mnoho lidí, kteří o tom nevěděli, nebo, kteří nebyli schopni ovládat své vlastní emoce. Útok „lidí“ ve snové říši, kteří mohli ublížit, mohl vyvolat i bezvědomí. Kdyby Luo Bing He upadl do bezvědomí, samozřejmě by Shen Qing Qiu byl také uvězněn v jeho snu.
Scenérie kolem nich se nepravidelně měnila. Tato noční můra byla sbírka jeho neštěstí a traumat z desetiletí jeho předešlého života. Najednou se proměnila v malého Luo Bing Ha, který prosil kuchaře, aby jeho adoptivní matce dal misku congee. Pak se mu mladý pán panství vysmíval a zesměšňoval ho. Pak se rychle proměnila v dobu po vstupu Bing Ha na vrchol Qing Jing, kde byl vystaven četným starším bratrům, kteří jej nenáviděli. Jeho křehká forma se napínala, když máchal rezavou sekerou, nesl vědra s vodou po dlouhých schodech, kroky těžkly a zpomalovaly. Jeho jediný drahocenný nefritový přívěsek byl ztracen, nikdy nebyl nalezen…
Neuspořádané scény se hromadily, přicházely jedna za druhou bez přestávky. Současný Luo Bing He, kromě těchto rozptýlených obrazů a vzpomínek, nemohl nic vidět ani slyšet. V jeho hlavě byl jen výbuch zoufalství, utrpení, bezmoci a zuřivosti z té doby, které neutěšeně chrlil ze své hrudi a mysli!
Jediný způsob, jak rozptýlit noční můru, bylo zvrátit komplexy v srdci, což by způsobilo, že se noční můra zhroutí sama na sebe. Luo Bing Heho pěsti však byly pevně sevřené; z prstů mu vycházely praskající zvuky, jeho dýchání bylo stále nejistější, oči mu zrudly, slabě rozeznatelný proud duchovní síly, který kolem něj proudil, jako by se jeho touha zaútočit neustále zvětšovala. Shen Qing Qiu si myslel, že stát vedle něj je velmi nebezpečné!
Shen Qing Qiu tvrdě řekl: „Neútoč. I když je trefíš, ten zraněný budeš ty!“
Ale Luo Bing He už neslyšel jeho slova. Zvedl pravou ruku a z dlaně mu vytryskl silný duchovní výbuch, aby přímo odstranil lidi, kteří se mu v iluzi tolik smáli!
Shen Qing Qiuovo srdce zakřičelo. Bez ohledu na to, jak to bude bolestivé, jeho tělo na výkřik zareagovalo a vrhlo se mezi ně s cílem zabránit střetu iluze s Bing Hem. Čekal úder do hlavy, ale místo toho ho to trefilo do břicha.
Shen Qing Qiu se v tom okamžiku cítil, jako by ho převálcoval slon a jeho zrak potemněl. Kdyby nebyli v říši snů, určitě by zvracel neutuchající fontánu krve…
Jak se očekávalo od hlavního hrdiny!
Shen Qing Qiuova tvář se pokryla slzami. Luo Bing He byl ještě jen mladý žák, jak mohl uvolnit tak silný duchovní výbuch?
Útokem Luo Bing He se iluze kolem nich narušila. Lidé i objekty se proměnily v tisíce střepů, tak jako by se roztříštilo sklo. Iluzorní krajina kolem nich se proměnila v odlehlou, zalesněnou divočinu. Obloha byla tmavě modrá. Osamělý, studený zlatý měsíc visel vysoko nad jejich hlavami.
Luo Bing He okamžitě uklidnil mysl. Nejprve nepřítomně a beze slova zíral na napůl klečícího Shen Qing Qia, který nemohl stát, a pak sklonil hlavu, aby se podíval na vlastní dlaň. Tam mu konečky prstů stále proudil kousek zbývající duchovní síly. Když si matně vzpomněl, co právě udělal, jeho tvář okamžitě zbělala.
Luo Bing He se vrhl na stranu Shen Qing Qiua a podepřel ho, ustaraného i lítostivého. „Mistře! Proč, proč jste mi to nevrátil!“
S úrovní duchovní moci Shen Qing Qiu byl zcela schopen vrátit duchovní výbuch, srazit obě jejich duchovní síly dohromady. Postavit je přímo proti sobě s silnějším vítězstvím. Nejen, že mohl vynulovat útok Luo Bing Heho, ale mohl do snadno odvrátit.
Shen Qing Qiu vyjádřil své nejniternější pocity k jedinému, „pošetilému dítěti“, a slabě promluvil, „… Jde o to, aby ses ty nezranil. Kdybych to odvrátil a zranil tě, jaký by to mělo smysl?“
Když Luo Bing He slyšel ten křehký tichý hlas chtěl se dokonce udeřit do srdce a zabít se. „Mistr je teď zraněný!“
Není to dlouho, co se při incidentu se třemi zápasy proti Říši démonů mistr už jednou kvůli němu zranil, a tentokrát znovu a dokonce jeho vlastní rukou!
Shen Qing Qiu viděl na tváři tohoto dítěte jak se obviňuje a trpí. Nemohl to už vydržet, řekl utěšujícím hlasem, „Může se rovnat tvoje kultivace s mou? I kdybych dostal ještě pár ran, bylo by to jedno.
Luo Bing He by byl raději, kdyby Shen Qing Qiu byl jako v minulosti, ventiloval svůj hněv tím, že ho brutálně zbil a proklínal; i kdyby byl naprosto ignorován, opovrhován a zesměšňován, stále by to lehčeji snášel, než tyto slova pronesená takovým milým tónem. Slova Shen Qing Qiu byla tak jemná, a tak byl němý a ztichlý, zcela v rozpacích, co má dělat.
Po dlouhé chvíli řekl provinilým hlasem: „Je to všechno moje vina.“
Brzy Luo Bing He skutečně šel cestou hloupého bílého lotosu. Shen Qing Qiu si myslel, že opět upadl do konfliktu a sebereflexe, a trpělivě mu vysvětlil: „S tebou to nemá nic společného. Způsoby démonů jsou extrémně nepředvídatelné a nelze se před nimi chránit. Nicméně, pokud se nechceš setkat s něčím podobným v budoucnu, měl by ses stát silnějším.“
Tato slova byla vyslovena čistě z jeho osobních pocitů. Toto byl svět nesmrtelných a příšer, kde silní sežrali slabé. Stát se silnějším, byl jediný způsob, jak zaručit, že se nestanete potravou pro děla, které tento svět tlačí!
Luo Bing He se zamyslel a tiše náhle zvedl hlavu, s pohledem vytrvale upřeným na Shen Qing Qiua.
Srdce Shena Qing Qiua se rozbušilo.
Obsidiánové oči Luo Bing Ha blýskly světlem oslnivějším než odraz měsíce a hvězd.
Takový… takový výraz v jeho očích!
Takový druh výrazu hlavního hrdiny, plný „rozhodné důvěry“ a „planoucího bojového ducha!“
Mohlo by to být… Už jsem se stal hlavní hvězdou na jeho budoucí životní cestě?!
Luo Bing He upadl do správné klečící pozice po boku Shen Qing Qiua, a řekl jasným, silným hlasem, „Chápu to.“
Počkej, čemu jsi porozuměl tentokrát? Můžeš říct pokaždé jen polovinu svých slov? Řekni mi zbytek!
Nevšiml si, že v této větě Luo Bing He nepoužil „tohoto žáka“, aby se obrátil sám na sebe. Luo Bing He pevně sevřel pěst a řekl slovo za slovem, „Takové věci… Rozhodně nedovolím, aby se to stalo podruhé.“
Nechat mistra, aby chránil mé slabé já, nechat mistra kvůli tomu zranit… takové věci, absolutně se už nemohou stát znovu!
Shen Qing Qiu vzdechl: „Oh.“.
… Co se děje. Najednou mě „chce hlavní hrdina chránit. Cítím se tak bezpečně“, co je to za druh pocitu. Co se to přesně děje?!
Mám v bezpečí svůj zadek, tato osoba mě v budoucnu nevyřeže do lidské hole. Raději se okamžitě probudit!!
Shen Qing Qiu byl naplněn množstvím složitých emocí.
Kurva. Původně, toto přesvědčení o „silnější chrání své důležité lidi,“ by měl být vzrušený hlavní hrdina z pohledu na křehkou a krásnou hlavní ženskou hrdinku. Měl by jemně lapat po dechu po jejím boku, v době, kdy byla zraněna kvůli pomoci jemu. Toto byl Systém… položit veškerou práci a kapitál spojený s rolí ženské hlavní hrdinky, na něj?
