Těžký život III.

tezky zivot 3

Airin seděla tak jak ji Etien opustil. Za celou tu dobu se nepohnula. Dlouho plakala a nyní už nemohla plakat, tak jen seděla a dívala se do zdi naproti. Už o ničem ani nepřemýšlela, otupěla. Akai jí už několikrát řekl, že má hlad, ale ona ho neslyšela. Když máma nereagovala, řekl si, že si udělá večeři sám. Ještě jednou se otočil na mámu. Seděla stále stejně, nevnímala.

,,Hm dobře. Tak co si uděláme? Co tu je. Ještěrku, kterou jsem ulovil, aaaasiiiiííí neeeé.” Přemýšlel. ,,Co tu máme ještě – ovoce na ošatce, která stojí na stole před mámou a trochu mléka, nějaký chléb ….No tak si dám ovoce a zapiju to mlíkem.”

Akai byl zvyklý si jídlo připravovat sám, byl hodně samostatný, pokud na něj neměla máma ani babička čas staral se sám o sebe. Stejně tak rád utíkal a toulal se po okolí. Bylo to nejlepší dobrodružství. Nikdy se sám nebál, v přírodě se naučil pohybovat, uměl se orientovat a málokdy zabloudil. I když mu bylo teprve 7 let toulal se velmi daleko, někdy došel až k Golden bouch garrison. Na druhou stranu měl zakázáno chodit. Máma nechtěla aby chodil blíž k pevnosti. Sice neví proč, ale v tomto ji musel poslechnout. Stejně mu vždy pořádně vyčinila, když se takto zatoulal moc daleko. Měla o něj strach. Sice nechápal proč, ale občas kvůli tomu dostal i nařezáno. A stejně podruhé opět utekl. To babička, ta jej nikdy nebila, jen se zamračila, a on ji ihned poslechl. Z babičky měl velký respekt. Věděl ale že jej má ráda. Když byl večer čas, vykládala mu pohádky a různé příběhy a on je velmi rád poslouchal. Moc se mu třeba líbila ta Legenda o Nymfě , nebo ta o Eltnenu – ta vykládala o Legiích a daevách. Ten Lord Nezekan, to byl ale chlapík, dokázal s daevy vyzdvihnout celou pevnost na oblohu. Až budu větší tak se tam půjdu podívat.

Snědl trochu meonu a omblicu, ale nechutnal mu , maso by bylo rozhodně lepší, napil se mléka a měl stále hlad. A máma stále jen seděla. Od smrti babičky s ní nic nebylo, stále jen plakala a nebo byla v práci. Co teď. Mohl bych si skočit ulovit alespoň rybu do nedalekého pramene. To by asi šlo. Ještě chvíli přemýšlel a pak se rozhodl a vykročil ke dveřím. Sáhl po klice, ale dveře se před ním otevřely, za nimi stál ten samý chlap, co tu byl odpoledne. Stál přece vedle mámy a šahal na ni. Akai se zamračil.

,, Proč jsi zase přišel. Jdi pryč. Máma tě tu nepotřebuje.“

Sotva to dořekl, za jeho zády se ozvalo ,, Akai, takto se chováš k návštěvě. Jak jsem tě to učila, pozdrav . A nepřej si mě, ještě jednou něco takového řekni .“

,, Etiene pojď dál. Nezlob se za ta slova na Akaie, nezná tě.“

Etien si sedl za stůl proti Airin. Pozoroval oba a ještě chvíli přemýšlel.

Airin vstala. ,,Jsi tu celé odpoledne, určitě máš hlad, co bych ti tak mohla nabídnout.“ Rozhlédla se po místnosti. ,,Nic tu pořádného nemám. Mohu ti nalít trochu mléka?“ styděla se, že nemá co nabídnout, ale celý týden truchlila za babičku, nešla ani nakoupit. Zásoby jídla se zmenšily.

,, Já mám taky hlad. „ upozornil na sebe Akai.

,,Ach Akai, úplně jsem na tebe zapomněla. Promiň.“

,,Jdu nalovit ryby, pak je upečeš.“ Řekl dospěle a honem, aby mu to nemohla zakázat vyběhl ze dveří. Venku u vody mu bude líp, než s tím cizím chlapem v pokoji.

Airin nestačila ani zareagovat a už byl pryč. Etien si oddychl. Chtěl si promluvit s Airin, ale před jejím synem se mu vůbec nechtělo. Takto to je lepší. Musí využít tuto chvíli. Nesmí už čekat.

,,Airin, prosím tě, vyslechni mě. Můžeš mi odpovědět na pár otázek?Ty tu žiješ sama? Kde máš muže? Co děláš, čím se živíš? Proč jsi tu tak sama? Nechápu proč se tu tak schováváš.“

,, No víš, já tu žiji, tedy žila jsem s babičkou a Akaiem, to je můj syn. A vdaná nejsem nemám ani muže, je pryč .“

,, A kde je, vrátí se za tebou? Kdo to je?“

,, Nevrátí, nemůže se vrátit, protože tu nikdy s námi nežil, je prostě pryč. A víc se mě na něj neptej.“

Etien sice neměl jistotu, ale věděl, že asi ví, kdo je tím mužem. Jen nevěděl, jestli se má zeptat. Ale protože byl mužem přímým a měl rád jasno, přece jen tu domněnku vyslovil.

,,Nezlob se na mě Airin, ale víš, když si vzpomínám na to co jsme kde prožili, podívám se na tvého Akaie, myslím že vím kdo je jeho otcem. Byl bych nevšímavý a hloupý, kdybych to nepochopil. Je to ten asmák, co přiletěl s tebou na Termion? Odpověz mi po pravdě. A nelži mi. Všechno pochopím, ale nedokážu odpustit lež.“

Airin se mu podívala do očí. V jeho očích uviděla lásku, věděla, že jí už teď odpustil a pochopil ji. Nebude mu lhát. Potřebuje někoho, komu se může svěřit, o koho se teď potřebuje opřít. Těch 8 let bylo moc dlouhých, byla dlouho sama, bez muže, bez lásky, bez přítele, bez lidí, které vždy respektovala a měla ráda.

,,Ano, je to on.“ Větu vyslovila potichounku, jako by se bála, tato slova říci nahlas. A je to venku. Už nic nemůže měnit.

Etien se na ni upřeně podíval. Vzal ji do náručí a dlouho jen tak tiše stál. Pak zašeptal. ,,Proč jsi mi to neřekla dřív. Už tehdy, pomohl bych ti. Víš že tě mám moc rád, myslel jsem si, že budeme jednou spolu. Nestalo se tak, osud mi nepřál, potkala jsi jiného muže, do kterého jsi se zamilovala. Pokud nechceš nebudu tu, pokud řekneš pomohu, postarám se o tebe i o Akaie.

Víš že mohu toho hodně zařídit. Nemusíte bydlet v Eltnenu. Můžeme sehnat bydlení v Orielu. Mohu tě vzít do své jednotky. Co bys chtěla Airin? Co mám pro tebe udělat?“

Airin se poprvé za poslední dny usmála. Najednou jako by ji opustily starosti. ,, Nic nemusíš dělat, jen tu bud´ tady se mnou, měj se mnou trpělivost. Nechci tě využívat, nic moc nepotřebuji, v Eltnenu je nám dobře. Akai má rád přírodu. Jen mám jedinou prosbu. Musíš mi odpřísáhnout, slib mi … nemohla to vyslovit …. v krku měla sucho … slib mi, že Akiovi neprozradíš, kdo je jeho otcem. Jedině já mu to, až uznám za vhodné, mohu říci. Slib mi to.“

,,Samozřejmě , Airin, slibuji, nebudu se do toho plést, tvé přání je mi rozkazem, je to tvé tajemství a já je udržím.

,,Děkuji ti.“ Utřela slzy, které jí nyní stékaly po tvářích ne smutkem ale štěstím. Etien se objevil v době, kdy jej opravdu potřebovala. Jako by nabrala novou sílu.

,, Sakra , zaklela, kde je ten nezbedník. Už je moc dlouho pryč.

,, Mám se jít po něm podívat? Kam chodí na ty ryby?“

,, Víš co, půjdem spolu , najdem jej.“ Řekla a oblékla si kabátek.

Nedošli však daleko, potkali jej dole pod kopcem, vracel se domů, pomalu se coural krok za krokem, v ruce držel 3 veliké ryby. Byl hrdý na svůj úlovek.

Když je uviděl zvedl ryby nad hlavu a zamával jimi.

,,To bude večeře mami co.“ Zakřičel a rozběhl se k nim. Vběhl mezi ně. Etien mu vzal ryby a Akai jej nechal, vzal mámu za ruku a vydali se domů.

Etien se nabídl, že ryby očistí a připraví, mezitím Airin připravila nádobí a roztopila gril. Akai připravil talíře na stůl. Etien ryby ugriloval. Akaiovi se už zbíhaly sliny. Ryby voněly celou místností, už měl velký hlad. Najednou mu ten cizí chlap ani moc nevadil. Když ho pozoroval, říkal si, že není zase až tak špatný. Celkem se mu líbil.

Při večeři si povídali, vzpomínali na časy, kdy byla Airin ještě u Etienovy jednotky. Vzpomínali na boje kterými prošli, na to jak prozkoumávali Propast, bojovali s Balaury, Etien vykládal Akaiovi, jak mámu učil, když přišla jako nová daeva po vzestupu do Sanctumu. Tehdy se přece poprvé viděli. Akai pochopil, že od tohoto muže mu ani mámě nehrozí žádné nebezpečí. Líbil se mu. Tak jej to zaujalo, že by ještě dlouho poslouchal. Máma sklidila ze stolu a umyla nádobí. Etien si s Akaiem mezi tím ještě chvíli povídal.

Bylo již pozdě.

,,A honem do postele, rozluč se a spát.“ Akai se zamračil, ale poslechl, zvedl se , protáhl .. ,, Dobrou…“ nechtělo se mu, dlouho se převaloval na posteli, ale nakonec usnul.

Airin si s Etienem ještě dlouho pak povídali, měli si toho hodně vyprávět, tolik let se neviděli. A čas tak rychle utíkal. Když už bylo moc pozdě, ustlala Etienovi postel v babiččině pokoji. Bylo pozdě odejít. A Etien rád zůstal.

,, Dobrou noc. Jsem ráda, že tu jsi, řekla.“ a potichu otevřela dveře do pokoje, kde klidně spal Akai. Lehla si do své postele, ruce položila pod hlavu, zavřela oči a než usla o všem znovu přemýšlela. Není na čase zapomenout na svého asmáka? Začít zase žít. Mám to zkusit zda to půjde? Třeba je Etien ten pravý, co mi pomůže zapomenout. Pomalu usínala.

Ve snu potom viděla spící postavu na břehu jezera. Spící muž měl rudé vlasy a na zádech dlouhý rudobílý ohon….