O Assassinovi

Altair

Napsáno na motivy počítačové hry Assasins´Creed

07_Assassin

Altair konečně dokončil pátrání v ulicích Jerusaléma. Nyní už věděl všechno, co potřeboval k splnění svého úkolu. Před několika dny přicestoval do Jerusaléma. Nebylo to vůbec snadné. Jezdce na koni si po cestě vojáci všímali. A tak musel být hodně opatrný. Vyslal jej sem  jeho mistr Al  Mualim. Dlouho čekal na svolení po přípravách dokončit úkol.

02_Assassin

Malik mu nemohl zapomenout, že kvůli jeho aroganci v Šalamounově chrámu přišel o bratra a taky o ruku. Ale po dnech  strávených s Altairem v Jeruzalémě a potom co poznal, že se Altair změnil , mu přece jen povolení dal.

 

,,Pomodli se a připrav se na nastávající práci.“ Řekl a předal mu bílé pírko, které mělo posloužit jako důkaz vykonané Altairovi práce. Altair Malikovi poděkovat za spolupráci a požádal jej o odpuštění všeho, co způsobil.  Musel se Malikovi omluvit, vždyť neví, zda se sem ještě vůbec vrátí.

04_Assassin

Potom se usadil do měkkých podušek v rohu malé zahrádky na střeše domu vedle fontány s křišťálovou vodou a pohroužil se do svých myšlenek. Zprvu se chtěl jen pomodlit za zdar svého úkolu, který jej čeká na pohřbu významného jeruzalémského občana Majd Addina. Ale nemodlil se, myšlenky se mu rozutekly. Nejdříve přemýšlel o tom, že Roberta  de Sable musí už konečně zabít,  když se mu to v Šalamounově chrámu nepovedlo. Musí to být rychle a pokud možno tiše a beze svědků. Nesmí zkompromitovat bratrstvo. Nesmí jej odhalit. Přemýšlel o tom, že to bude asi velmi těžké. Vědí , že se po Jeruzalémě potuluje zabiják a jeho cílem, že je pravděpodobně Robert. Altair se ale jako vrah nikdy necítil. Vraždění byla jen práce na příkaz mistra, nic jiného. Nikdy o tom nepřemýšlel. Jen plnil rozkazy.

 

Myšlenky mu ale bloudily dál a nemohl se soustředit. Zabloudily do minulosti. Nedokázal ještě překonat, že byl za své provinění proti bratrstvu mistrem degradován a potrestán. On sám to ale necítil jako zradu a provinění. Vždyť se řídil pravidlem bratrstva, které mu mistr stále připomínal.,, Nic není pravda a vše je dovoleno.“ Plnil tedy vždy úkoly , které mu mistr zadával. A nyní musí znovu bojovat o vše, co už jednou měl. Cítil to stále ještě jako nespravedlnost.

 

Kdy to všechno vlastně začalo?

 

Myšlenky mu znovu utekly až ke dni, kdy se poprvé setkal s mistrem. Toho dne poprvé vstoupil branou mezi skalisky do horského městečka Masyafu. Tehdy to ještě nevěděl, ale v ten den si změnil celý svůj život.

 

Šel tehdy celý den a noc a dopoledne došel do blízkosti Masyalfu. Bylo mu asi 12 let. Sám přesně nevěděl kolik. Rodiče mu zemřeli již velmi dávno na nějakou nákazu. Ani si je již nepamatoval, jak vypadali a jací byli. Od ztráty rodičů se o něj starali pěstouni. Ale od chvíle, kdy u nich začal žít, musel tvrdě pracovat v oáze u koní. Musel si zasloužit každičké sousto, které dostal. Práce u koní byla těžká, ale Altair si zvykl na svůj těžký život. Pěstoun jej také často bezdůvodně bil. Denně tedy Altair bojoval o své místečko na slunci.

 

Toho dne, kdy se rozhodl utéct, jej otčim opět zbil. Z nosu mu tekla krev. Rozseklá kůže na zádech od biče ho pálila a lepila se krví na košili. Stál tam sám a mlčky trpěl. Nikdo si jej nevšímal, nikdo se jej nezastal. Otčím odešel zpět do stanu za ženou a svými dětmi. Kdo by se přece zajímal o nějakého sirotka.

 

Tehdy se rozhodl. Vydal se do pouště. Nevěděl kam jde, ale věděl že musí odejít , nebo to jednou špatně skončí a on svého otčima zabije. A tak šel. Šel pouští celý den. Rty měl vyprahlé, popraskané do krve.  Kůži na zádech měl přilepenou potem a krví ke košili. Měl žízeň a sotva už šel. K večeru začínal litovat, že utekl. Ale rozhodl se jít dál. Nevrátí se, raději zemře v poušti.

 

Když se setmělo a zapadlo slunce, ochladilo se a bylo mu lépe. Odpočinul si a šel dál tmou. Poušť vystřídala step a  hornatá krajina, byl tu poprvé a vůbec nevěděl kde je. Ale vše je lepší než zůstat v oáze a nechat se tlouct. Trochu si zase odpočinul a prospal se. Hlad jej ale brzy vzbudil a tak se vydal na další strastiplnou cestu. Nakonec došel k průsmyku, jehož středem se klikatila cesta. V údolí se třpytila řeka. Slunce již opět pálilo a když bylo hodně vysoko došel k branám města. Před branami na loučce se pásli koně. U brány stáli dva strážní v bílých tunikách s kapucemi. Sotva jim bylo vidět do tváře. Altaira si ale nevšímali. Nějaký otrhaný kluk je nezajímal.

 

A tak šel dál. Chvíli bloumal uličkami a došel na místní tržiště. Prodávající vychvalovali své zboží, předháněli se a smlouvali s kupujícími. Ženy, zahalené až po kotníky, se handrkovali . Byl tu shon, hluk a živo. Bylo poledne a veliké horko. Mnoho lidí se ukrylo před sluncem do svých příbytků. Muži leželi na poduškách   pod plátěnými přístřešky u domů. Kouřili vodní dýmky, jedli datle a hrozny a různé cukrovinky. Odpočívali ve stínu,  kryti před pálivým sluncem. Altair jim záviděl. Pociťoval stále větší hlad a ještě větší žízeň. Ale neměl žádné peníze, takže si nemohl od nosičů koupit alespoň trochu vody. Tak šel uličkou dále do kopce. Na prostranství stál nějaký učenec a kázal před skupinkou lidí, kteří jej poslouchali. Altair nerozuměl tomu o čem mluví. Ani ho to nezajímalo. Šel dál výš a výš. Nakonec došel na planinu nad městem. Na skaliscích před ním stála pevnost a tyčila se do výše. Vedla k ní uzounká cestička. I tam stáli strážní stejní jako u brány města.

01_Assassin

Napravo pod pevností hluboko dole se třpytila hladina vody a odrážela paprsky slunce. Bylo tu i pár stánků s různým zbožím. Moc lidí tady nyní nebylo. Bylo moc velké horko a lidé odpočívali ve svých domech. Altair ucítil vůni chlebové placky. Znovu si uvědomil jaký má velký hlad. Vždyť už skoro dva dny nejedl. Rozhlédl se okolo a když viděl, že se prodavač dívá jinam, natáhl ruku a ukradl placku. Už si myslel, že mu to projde, ale v tom jej chytila čísi ruka a pevně jej stiskla. Nedokázal se stisku vymanit. Prodavač se na něj podíval, začal lamentovat a nadávat a chtěl zavolat vojáky. Muž , který Altaira držel za ruku, ho ale zarazil a řekl: ,, Tady máš za ten chléb. To by mělo stačit. Potrestám jej sám.“ Prodavač se mu s úctou poklonil a už si jich nevšímal.

 

Teprve teď si mohl Altair muže prohlédnout. Měl štíhlou postavu, na tváři bílé vousy, pronikavé oči a byl oblečený do černé tuniky, přepásané krásným širokým pásem. Za pasem dýku a na opasku meč.

 

Podíval se na Altaira. Ještě stále jej držel pevně za ruku.

 

,,Když tě pustím, tak mi neutečeš, viď? Sněz si ten chléb, Stejně jsi jej ukradl, protože jsi měl hlad, je to tak?“

 

Altair přikývl, a když muž pustil jeho ruku, zakousl se rychle do placky, aby si to muž náhodou ještě nerozmyslel. Hltal placku po velkých soustech. Muž  s úsměvem sledoval, jak rychle chléb mizí v tak malém chlapci. Když Altair dojedl, muž změnil výraz a přísně se zeptal: ,,Kde máš rodiče? Proč jsi tu sám?“

 

Altair nejdříve chtěl něco zalhat, ale výraz muže  byl takový, že musel odpovědět pravdu. A tak muži povykládal jak utekl, a proč a jak po dva dny cestoval. Muž jej vyslechl a chvíli přemýšlel. ,, Víš co, pojď se mnou. Pokud budeš chtít, můžeš u nás zůstat. Jídlo i koutek na spaní se u nás vždycky najde.“ Altair ani chvíli nepřemýšlel. Všechno bude lepší než se toulat a krást. A mít hlad.

 

A tak učinil své další vážné životní rozhodnutí.

 

Vykročil za mužem, který mu nabídl pomoc. Šli k pevnosti. Stráže na cestě muže s úctou pozdravili a pustili dále. Stoupali do kopce cestičkou mezi skalisky až došli k bráně pevnosti. Altair byl velmi překvapen. Netušil, že tento muž je mistr – velmistr bratrstva sídlícího v pevnosti Masyalfu.

 

V pevnosti jej mistr předal bratru Bernardovi. Ten jej zavedl do ložnice a ukázal mu, kde bude spát. Také se jej zeptal co umí, a když mu Altair řekl, že to umí s koňmi, byl spokojený. Od té doby se Altair staral o koně bratrstva a také prováděl různé další práce. V pevnosti našel nový domov a nové přátele. Dospělí bojovníci jej brali jako sobě rovného. Poznali, že je Altair pracovitý a odvážný chlapec ve kterém sídlí hrdá a odvážná duše.

 

Začali jej potajmu učit.

 

A tak jak čas plynul Altair zvládl boj bez zbraní, uměl zacházet s nožem i mečem. Jeden z assassinů jej naučil používat ,,létající nože“. Altair byl houževnatým a tak jak léta šla uměl toho stále více.

 

I když o tom Altair neměl ani tušení, tak jej mistr Al Mualim stále pozoroval a věděl o všem co dělá. Poznal, že tento malý chlapec, kterého do pevnosti dovedl, bude jednou výborným bojovníkem. A tak po čase vydal příkaz, aby Altair prodělal výcvik assassina. Altair přestal pracovat a začal denně tvrdě trénovat. Učil se různé techniky boje a taktiky. Vše procvičoval a znovu a znovu trénoval. V knihovně v hlavní budově jej naučili číst a psát a tak si mohl své vědomosti rozšířit i četbou knih. Velmi rád chodil do knihovny a ponořoval se do knih a hltal nové vědomosti.

 

Bylo mu již 16 let. V pevnosti strávil 4 roky. Za ty roky skoro dospěl. Stal se z něj mladý muž – urostlý, vytrénovaný, rychlý jako kočka a silný. Byl nejlepším učedníkem. Vědomostmi předběhl i mnohem starší soukmenovce. Mistr s ním byl velmi spokojen.

Jen za bránu do zahrady pevnosti nesměl. Slýchával potajmu, když poslouchal bojovníky, že je tam rajská zahrada. Ale nevěděl o čem to vlastně mluví. Měl tam zakázáno chodit. Směli tam jen ti nejlepší bojovníci.

08_Assassin

A pak přišel den, kdy jej mistr poslal dolů do města na první samostatný úkol. Altair byl nadšen a nechtěl mistra zklamat neúspěchem. Měl z jednoho z domů přinést nějaké dokumenty, dosvědčující jednoho z kupců ze zrady vůči bratrstvu. Samozřejmě , že musel zjistit ve kterém domě dokumenty jsou a potom je ukrást tak , aby nikdo nezjistil kdo to udělal. Úkol trval celý den, ale nakonec vše provedl mistrně a dobře. Al Mualimovi nakonec donesl dokumenty a sklidil pochvalu. A tak začal dostávat další a další úkoly, které vždy dobře a přesně splnil bez zaváhání. Mistr tak vyzkoušel jeho znalosti boje, věrnost, oddanost bratrstvu a spolehlivost.

 

Uplynuly další 2 roky . Plnil stále těžší a těžší úkoly a mistr s ním byl velmi spokojen. Sám věřil, že mu osud přivedl tohoto chlapce.

 

A tak přišel den, kdy mu mistr zadal velmi těžký úkol. Měl odjet do Karaku a zabít tam obchodníka. Nevěděl proč, kdo to je, čím se provinil. Ale to nebyla jeho starost. Musel jej najít, zjistit, kde bude nejlepší jej vyhledat a zabít beze svědků. Úkol splnil a do Masyafu se vrátil vítězně. Mohl se stát bojovníkem. Splnil poslední bojovou zkoušku.

 

Al Mualim ho pochválil a řekl, že musí splnit ještě jednu poslední zkoušku. Musí dokázat, že je hoden bratrstva bojovníků. Že je bratrstvu a víře zcela oddán . ,,Odpočiň si po cestě , najez se a vyspi.“

 

Altair odešel do ložnice a natáhl se na pryčnu. Byl po cestě unavený, ale velmi zvědavý, co jej nyní čeká. Bernard mu donesl oblečení a řekl mu, aby se vykoupal a oblékl do nového. A tak se Altair chvíli prospal, potom vykoupal a oblékl se do úplně nové bílé tuniky s kapucí, přepásal širokým pásem. Ale stále nevěděl, co jej vlastně teď čeká. Na nádvoří už byli seřazeni nejlepší bojovníci a čekalo se jen na Al Mualima. S Altairem byli v řadě ještě dva učedníci. Když Al Mualim přišel , pronesl k učedníkům řeč a vyzval je, aby předvedli poslední zkoušku své víry v bratrstvo. ,,Jděte za Bernardem a splňte nutné.“

 

Bernard je vedl k žebříku do věže nad nádvořím. Vylezli až úplně nahoru a před sebou uviděli otevřený ochoz s třemi dřevěnými plošinami. ,,Stoupněte si na ně, úplně na kraj a skočte.“ Řekl Bernard. ,,Vaše víra vás ochrání.“

06_Assassin

Altair předvedl přesně, co Bernard řekl a skočil. Nepřemýšlel o tom. Věřil že jej jeho víra ochrání. Skočil a dlouho letěl dolů a přistál pod skálou bez zranění. Ten den skočil jen on . Skok víry ostatní dva učedníci nezvládli. Neměli takovou odvahu a tak velkou víru jako Altaitr.  Al Mualim Altairovu odvahu ocenil novým kvalitním mečem. Přijal jej mezi nejlepší bojovníky. Ostatní bojovníci jej vzali mezi sebe. ,,Pojď s námi.“ Posadili se do podušek k vodní dýmce a ten den Altair poprvé poznal účinky hašiše. Jak kouřil dýmku dostával se do zvláštní nálady. Bylo to jako sen. Když dokouřili vzali jej bojovníci znovu mezi sebe a otevřeli bránu zahrady, kam do dnešního dne Altair nesměl.

05_Assassin

Bylo to opravdu jako v ráji. Záhony krásných květin, keřů a stromů , plno barev, krásy, vůní, motýlů, fontány s čirou zurčící vodou, plno podušek, karaf s vínem, cukrovinek a jiných dobrot. Lehli si na podušky a krásné dívky jim nalévali víno a opíjeli je rozkoší. Altair si myslel že sní. Vůbec si neuvědomoval, co je sen a co skutečnost. Hašiš zapracoval částečně na jeho vidinách. Ten den se stal mužem. Okusil poprvé krásu a slast z něžností těla krásné dívky. Byl to jen sen , byla to skutečnost? Bylo to krásné, nové, byl plný citů, které doteď neznal. Nakonec zmožen jídlem, pitím, hašišem i milováním usnul upadl do slastného spánku plného snů a vidin.

 

Ráno bylo ale kruté. Probudil se na své pryčně. Cítil nesnesitelnou bolest. Co to je? Ihned se zcela probudil. Byl šokován. Na levé ruce mu chyběl prsteníček. Někdo mu jej v noci celý  uřízl. Rána byla sice čerstvá, ale ošetřená a nekrvácela. Nemohl pochopit , co se s ním stalo.

 

Odpoledne si jej zavolal Al Mualim.

 

Nyní jsi Altaire skutečným assassinem. Ten prst je oběť tvého budoucího života. Tady je tvá nová zbraň místo tvého prstu. Nauč se s ní zacházet a budeš mým nejlepším zabijákem. Pomohl připevnit Altairovi na levou ruku skrytý  bodec  – nejlepší zbraň pro vraždu.

03_Assassin

Vtom se Altair probudil ze snu. Uvědomil si, že není v Masyalfu, ale na poduškách u Malika v Jerusalémě. Nečeká jej rajská zahrada, obětí a polibky krásné Addy, ale na nadcházejícím pohřbu jej čeká Robert de Sable. Jsem připraven. Zaplašil své vzpomínky a zvedl se z podušek. Podíval se na bílé pírko za pasem. Zkontroloval si zbraně a funkčnost skrytého bodce. Je čas jít a splnit úkol. A potom se vrátit se ctí do Masyalfu za svým mistrem.

 

Napsala 3.11.2008 Zia

Obrázky vyfoceny ve hře. Portrét kreslen pastelem.