Travian?

Travian – těžká návyková droga.

travian

Anotace: o jedné mé závislosti

Řekněme si – je to online hra. Je to jenom hra. Je to vůbec jenom hra?
Když mne před rokem přemluvili kamarádi, abych začala s nimi hrát travian, byla jsem dost skeptická. Ráda ale zkouším nové věci, tak jsem se tedy zaregistrovala. Říkala jsem si, no co vyzkouším to a uvidím.
Začala jsem tehdy hrát na servru cz5. Jako úplný začátečník a tudíž lama. Nevěděla jsem vůbec o co jde. Vše pro mne bylo nové neznámé a já tuto hru začala pomaličku poznávat. Učila jsem se o národech, o jejich různých vlastnostech, o surovinách, stavbách, jak stavět jak bojovat, jak se bránit. Ze začátku jsem měla dost velkou smůlu. Vesnici jsem měla umístěnou mezi již dost rozvinuté a silné hráče a to nebylo dobré. Jako mí sousede se moc dobře neosvědčili a dost mi ze začátku dávali tvrdě najevo ,že jsou silnější. A tak jsem chvílemi zuřila, chvílemi mi všeho bylo líto a chvílemi zatínala zuby a říkala si, že to přece nevzdám. Byla by to pro mne potupa utéct z boje. Mám dost tvrdou palici a tak jsem šla dál. Našla si dobrou silnou alianci M@sters a požádala o vstup do ní. A hned mi bylo o trochu lépe. Již jsem nemusela všechno řešit sama. V alianci bylo hodně dobrých hráčů ochotných mi poradit nebo i pomoci. A tak jsem trošičku rostla. Hra mne začala čím dál více bavit. A tak šel čas. Někteří hráči z aliance odešli, někteří končili s hrou a my šli dál. Jednoho dne odešel bez vysvětlení zakladatel aliance a bez jakéhokoli upozornění převedl všechny práva a starosti s aliancí na mne. Byla jsem zděšena. Potom jsem se skoro 3 měsíce snažila alianci udržet. Ale drtilo nás tam velmi mnoho nepřátelských aliancí a tak to moc úspěchu nemělo. A když jsem přemýšlela o tom, jestli má vůbec cenu tuto hru dál hrát , seznámila jsem se s tím nejlepším z lidí, které jsem kdy na travianu potkala.A tento muž mne všechno začal učit. Trpělivě mě všechno vysvětloval, radil mi a hodně pomáhal. S ním se mi najednou začalo v této hře líbit. Kdykoli jsem byla v koncích, nevěděla si rady, byl tu On a pomohl mi, poradil. Vždy všechno věděl, měl dokonalý přehled o celém dění na travianu . A nejen na našem servru.
Ale stále jsme měli hodně problémů a nepřátel a hra se nedařila, tak jak by měla.
A tehdy kamarád přišel s nabídkou, že bych mohla převzít jeho účet na servru 4. Že už nechce hrát dál.
Tehdy jsem to nevěděla, ale bylo to nejdůležitější rozhodnutí v této hře.
A tak jsme vše domluvili a já přebírala účet a byla velmi překvapená. Dostala jsem najednou účet, ne jak jsem dosud byla zvyklá se 2 vesničkami, ale těch vesnic bylo přes deset už si přesně nepamatuji kolik a hráč byl prvním hráčem aliance.
V počátku jsem začala hrát s obavami, jak mi hra s tak velkým účtem půjde. Nebyla jsem do té doby zvyklá na tolik vojska, vesnic, na farmování ostatních.Ale kamarád mne důsledně prováděl hrou. Vedl mne a učil. Nakonec převzal účet jiného hráče aliance a s námi zůstal.
Byl stále o krůček přede mnou a nutil mne svým elánem s ním držet krok a snažit se být aktivní hráčkou. Zvykla jsem si tak denně terorizovat své okolí – farmovala jsem vše co nebylo spojenecké. A tak stále více rostla a sílila. Kamarád mne naučil taktiku boje, donutil mne naučit se plánovat přepady, přebírání vesnic, pořád mne pobízel k činnosti a i když to nedělal, tak jsem to potom tak cítila sama. Musím být první, musím být nejlepší, abych mu dokázala, že účet svěřil správně do mých rukou.
V této alianci na tomto servru jsem zjistila ale, že nejen on je mým kamarádem. Postupně jsem se seznamovala s dalšími hráči, nejdříve s vedením a poznala jak výborní kamarádi a lidé to jsou. Nejenom, že mne už v začátcích vzali ihned mezi sebe a začali mi také radit a pomáhat, ale přijali mne do svého středu jako novou kamarádku a za to jsem jim moc vděčná. Byla to jedna z aliancí (xXx), která až na malé vyjímky držela při sobě.
A tak jsem trávila na travianu čím dál více času. Vysedávala u compu po večerech, celé hodiny dumala, co bude nejlepší, organizovala útoky atd. Jen být součástí hry. Ráno před odjezdem do práce jsem pouštěla počítač a ještě v rychlosti, aby mi neujel autobus, posílala obchodníky a vojáky a odepisovala na dopisy. V práci kolikrát myslela na to , co se zrovna s účtem právě teď děje. A těšila se na to, až přijedu domů a zapnu comp. Dny ubíhali a já si v alianci vybudovala postavení svého předchůdce. Nakonec se naše aliance dvakrát přebudovala až vznikla silná aliance ( nejdříve xSx a potom WH), která v závěru dosáhla až na vrcholnou příčku travianu.
Moji spolubojovníci mne zvolili v alianci diplomatkou a tak jsem dál hrála a ze všech sil se snažila pomáhat ostatním jak jen to šlo.S pomocí přátel jsem tak postupovala dál a dál. Přibývali mi vesnice, přibývali armády, bojovali jsme války. V jedné dlouhé válce se sousední aliancí jsem pochopila, co je to soudržnost hráčů a že i slabší se dokážou ubránit silnějším, pokud se domluví a stojí za sebou. Byli to trpce získané další zkušenosti. V té válce jsme přišli o mnoho velkých armád . Tato aliance nás dokázala mnohokrát přelstít a odrazit naše útoky. Nakonec válku nevyhrál ani jeden a vytratila se do ztracena.
A nastal čas příprav na stavbu divu světa. Začínali jsme se poohlížet po aliancích se kterými bychom mohli spolupracovat. Sama aliance neměla žádnou šanci. A tak jsme společně hledali a domlouvali, debatovali. Podařilo se nám nakonec uzavřít dobrá spojenectví. Aliance teď stála na pevných základech a šla nahoru. Měla dobré spojence, co víc si přát. Jako diplomatka jsem se snažila vždy jednat čestně a splnit to, co jsem slíbila. Stát si za svým slovem a neuhnout. Občas jsem brzdila mužskou část aliance – byli příliš nedočkavý a dychtivý někdy boje. Možná se občas něco podařilo vyřešit spíše rozvahou a domluvou.
Hra mne nyní pohltila zcela celou. Už jsem u ní netrávila minuty, ale hodiny a nejen to i mimo hraní jsem se o ní bavila s příteli na skype a ICQ.
A potom začala stavba Divu světa.
A zase to bylo něco nového.
Nic podobného jsem doposud nezažila. Hra byla náročná na čas. A někdy i na nervy.
A tak jsme útočili, bránili, stavěli, posílali o sto šest obchodníky i podpory. A doufali, že nakonec vyhrajeme. A stalo se. S tak dobře sehranými lidmi jsme nakonec došli do závěrečné bitvy. Závěrečná bitva je vyhrána a Div světa dostaven. Je konec hry.
Všichni jsme se ke konci těšili, jak si oddychneme, když hra skončí. Trvala dlouho přes rok. Ale stálo to nakonec za to.
Je velmi těžké se loučit s lidmi se kterými se dobře poznáte a věříte si. Které jste poznali za dobu hraní travianu.
A tak mnozí z nás i když tvrdí nyní opak, si opět sednou ke klávesnici a zaregistrují se na obnoveném servru4. Vždyť to co jsme začali při hraní hry s kamarády, je tak jedinečné a nelze v tom přestat. A pokud ano tak to dá hodně úsilí.
Já to asi po pravdě nedokážu. Budu asi hrát znovu od začátku a doufat, že zažiji zase tak skvělé dobrodružství.Věřím, že se opět potkám s těmi nejlepšími lidmi, které jsem tu potkala, se kterými jsem došla tak daleko, až nakonec vítězné této šílené hry. A stále budu hrdá na to, že jsem se mohla této hry s Vámi zúčastnit.
Mé poděkování patří všem mým spolubojovníkům, přátelům i nepřátelům i mým farmám, které mne vlastně nevědomky také podporovali. Největší dík pak patří hráči RenyR, který mne celou dobu hry vedl a pomáhal mi a přenechal mi svůj účet. Dále mým největrším kamarádům( omlouvám se když někoho neuvedu) shood, pecer, ivinka, weishaupt, apocalyptos, dusanko, steffi007,capule, krgy, bauglir, elesmera, kokybenesov a mnoho a mnoho dalších. Díky vám za skvělou hru.

Odkaz na dvě galerie ze srazu, který jsme s naší partou měli: Sorian    Joel